Bojová letadla 1. a 2. světové války!

Prosinec 2008

Nový web - aktuálně PODRUHÉ

18. prosince 2008 v 17:00 | Kryštof
Takže vás zase zdravim. Dnes jsem pro vás připravil anketu ohledně připravovaného webu!

A aby se vám lépe hodnotilo KONEČNĚ VELKÝ SCREENSHOT PŘIPRAVOVANÉHO POKUSNÉHO ČLÁNKU O MESSERSCHMITTU 109!


Takže připravit pozor! A tady ho máme!

Nový web - aktuálně

16. prosince 2008 v 20:53 | Kryštof - KRY5
Asi jste si všimli, že nyní sem všechny články přidává Grapik. Za to bych mu chtěl nyní poděkovat!
Já nějak nestíhám se o to tady starat! Jsem moc zaneprázdněn tvorbou nového webu.

Nový web už má naprogramovaný design. Nyní v HTML a CSS dolaďuji nějaké věcičky. Jak bude vše vyladěno. Pustím se do článků aby až web zprovozním nebyl úplně prázdný.
Programování se odehrává v porfi programovacích jazycích HTML a CSS. Vše programuji sám (na začátku mi pomohl Web Design Tým, ale jinak vše sám).
Doufám, že se vám nový web bude líbit více než tento, který mě již pomalu začíná dožírat :-D.
Ještě bych chtěl upozornit, že na novém webu budou VEŠKERÉ ČLÁNKY PSANÉ NÁMI A NIC NEBUDE KOPÍROVÁNO BEZE ZDROJE!

No a na závěř pro vaše potěšení mini screen:
Bojové letadla

Focke Wulf Fw 190

16. prosince 2008 v 13:58 | Grapik |  Německá
Focke Wulf byl jednomotorový stíhací letoun používaný Luftwaffe za II. světové války. Focke Wulf bylo také jedno z nejlepších stíhacích letadel od roku 1941. Do konce II. světové války bylo vyrobeno přes 20 000 kusů a 6 000 stíhacích bombardérů. Všechny Fw 190 měly motor BMW 801 a byl vytvářen v 18ti základních variantách s hvězdicovými motory a byly si velmi podobné.



Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 10,51 m
  • Délka: 9 m
  • Výška: 3,95 m
  • Hmotnost prázdného stroje: 3050 kg
  • Vzletová hmotnost: 4390 kg (s palivem ve všech třech trupových nádržích)
  • Maximální vzletová hmotnost: přibližně 4900 kg (s 500kg pumou)
  • Pohonná jednotka:hvězdicový motor BMW 801D-2 (u Fw 190 A-8 se používaly dva plnicí tlaky, viz níže, dva různé motory 801 D-2 tedy mohly mít jiný výkon)

Výkony


  • Maximální rychlost u země: 545 km/h (1,42 ATA), 575 km/h (1,58 ATA)
  • Maximální rychlost v optimální výšce: 645 km/h (1,42 ATA), 656 km/h (1,65 ATA) ve výšce 5500 m
  • Maximální rychlost ve střemhlavém letu: přes 950 km/h
  • Dostup: bojový: 9900 m, maximální: 10 600 m
  • Dolet: 800 km


Výzbroj

  • 2× 13mm kulomet MG 131/13 se 475 náboji na zbraň
  • 4× 20mm kanón MG 151/20E s 200-250 náboji na zbraň (vnitřní) a 130-140 náboji na zbraň (vnější)


zajímavost: Dne 1. září byla skupina britských Spitfirů F.Mk.V nad Gravelines ve Francii napadena čtyřmi neznámými německými letouny s hvězdicovýmí motory. Němci získali výhodu překvapivého útoku a podařilo se jim sestřelit čtyři Spitfiry bez jediné ztráty. Hádejte co to bylo za letadlo? :)


Soubor:FockeWulf Fw190.jpg

Soubor:Fw190 A8.jpg

Soubor:FW190-D9.jpg

Jaké letadlo tady chcete?

5. prosince 2008 v 12:27 | Grapik
Tak jaké články tady hlavně chcete?

Heinkel He 111

5. prosince 2008 v 7:54 | Grapik |  Německá 2. bomb
Heinkel He 111 byl hlavní německý střední bombardér v prvních letech druhé světové války a možná nejznámější symbol Luftwaffe během Bitvy o Británii.
Letoun byl vyvíjen od počátku 30. let jako rychlý dopravní a poštovní letoun pro Lufthansu, ale už od začátku se podobal spíš vojenskému typu. Prototyp He 111V4 byl veřejnosti představen roku 1936 jako dopravní letoun. Roku 1937 tyto letouny ve službách Lufthansy podnikaly tajné průzkumné přelety nad Británií, Francií a SSSR.
Od konce roku 1935 Heinkel pracoval na předsériové verzi He 111 A-0. Šlo o dolnoplošník s doutníkovým trupem s prosklenou přídí, eliptickými křídly a dvěma řadovými motory BMW V1 o výkonu 447 kW, maximální rychlost byla jen 310 km/h a tak Luftwaffe letouny do služby nezařadila; na konci roku 1936 jich bylo 6 dodáno Číně.
První verzí ve službách Luftwaffe byla B-1 (1937) se silnějšími motory DB 600 o výkonu 647 kW a obranou výzbrojí tří kulometů a verze B-2 s motory DB 600CG o výkonu 699 kW; tyto letouny byly mj. zkoušeny ve Španělsku, kde letovými vlastnostmi překonaly ostatní bombardéry a rychlostí se vyrovnaly všem sovětským stíhačkám protivníka. Tento úspěch vedl k názoru, že všechny bombardéry, které vznikly během 30. let (např. Do 17 nebo Ju 86) díky své rychlosti nepotřebují mnoho obranné výzbroje, a proto musely letounům He 111 stačit tři kulomety až do bitvy o Anglii; tam však byla jejich skutečnou obranou pouze odolnost konstrukce a z ní vyplývající schopnost vrátit se domů i se značným bojovým poškozením.
U verze He 111F byla zkoušena jiná křídla s rovnými hranami místo eliptických. Verze P dostala silnější motory DB 601 a kompletně prosklenou kabinu, místo původní odstupňované. Nejrozšířenější a nejpočetnější byla verze H s motory Junkers Jumo 211, silnější obrannou výzbrojí a pancéřováním, tím se ale zhoršily letové vlastnosti a z rychlého stroje ze 30. let se během války stal snadný terč. Vzniklo mnoho variant verze H, některé letouny byly upraveny k prorážení balónových zábran nebo vypouštění střel V-1. Vznikl i zdvojený letoun He 111Z, který měl dva trupy spojené středním křídlem a nesl i pátý motor. Sloužil k tažení obřího kluzáku Messerschmitt Me 321.
Během invaze do Polska bylo ve výzbroji Luftwaffe asi 800 bombardérů He 111, ale už roku 1941 jich bylo k bombardování určeno jen okolo 200 ks a od roku 1943 se používaly už jen jako transportní, cvičné, průzkumné nebo jiné speciální účely. Celkem se vyrobilo okolo 7 000 ks těchto letounů. Španělské letouny 2.111 s britskými motory Merlin se vyráběly ještě dlouho po válce a ve službě zůstaly až do poloviny 60. let.


Technické údaje:

  • Osádka: 5
  • Rozpětí: 22,6 m
  • Délka: 16,6 m
  • Výška: 4,2 m
  • Nosná plocha: 87,6 m²
  • Plošné zatížení: 137 kg/m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 7720 kg
  • Vzletová hmotnost: 12 030 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 14 075 kg
  • Pohonné jednotky: 2× 12válcový řadový motor Jumo 211F-1, každý o výkonu 986 kW
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,082 kW/kg

Výkony:

  • Maximální rychlost: 400 km/h
  • Dostup: 8390 m
  • Stoupavost: 5185 m za 20 min
  • Bojový dolet: 2800 km s plnou zásobou paliva

Výzbroj:

  • do sedmi kulometů MG 15 nebo MG 81 ráže 7,92 mm
  • 1× kanón MG FF ráže 20 mm (v přídi letounu)
  • 2× kulomet MG 131 ráže 13 mm (za kokpitem)
  • 2000 kg pum (přepravováno mimo pumovnci) a 1× 500kg puma uvnitř pumovnice
  • 2000 kg pum v pumovnici


Soubor:Heinkel HE111K.jpg


Boeing F-22 Raptor

4. prosince 2008 v 11:21 | Grapik |  Moderní stíhací

F-22 Raptor má sloužit k vybojování a udržení nadvlády ve vzduchu, přepadovému stíhání i k dlouhému hlídkování ve dne i za stížených povětrnostních podmínek nebo v noci. Rovněž může být nasazen proti pozemním cílům. Uplatnění technologie "stealth" spolu s nejmodernějším přístrojovým vybavením má přinést nové prvky do stávajícího pojetí vzdušného boje. F-22 má tak být schopen zjistit, identifikovat a zničit svého protivníka dříve, než se to podaří jemu.Jako jediný známý bojový letoun bude F-22 dosahovat nadzvukové cestovní rychlosti bez použití přídavného spalování. Palubní výzbroj má tvořit jeden vylepšený šestihlavňový kanón M61A2 ráže 20 mm s prodlouženými hlavněmi. Čtyři střely vzduch-vzduch středního doletu jsou neseny v centrální trupové pumovnici na hydraulicky výsuvných závěsnících. Ve dvou menších bočních pumovnicích je uloženo po jedné raketě typu AIM-9 Sidewinder. K ničení pozemních cílů lze do centrálního zbraňového prostoru umístit dvě pumy s přesmým navedením o hmotnosti 455 kg. Sériové letouny budou mít také čtyři podkřídlové závěsníky určené pouze pro přídavné nádrže při přeletech. Prototyp vzlétl 29.září 1990.
První zkušební stroj firem Lockheed Martin - Boeing odstartoval 7. září 1997 k obloze nad městem Marietta v severní Georgii. Testovací šéfpilot Paul Metz startoval ze zdejší základny Dobbins Air Reserve Base a let trval více než hodinu. Letoun (nazývaný Aircraft 4001) byl pak dopraven do zkušebního centra (Air Force Flight Test Center) na kalifornské základně Edwards AFB, kde se podrobil všem požadovaným měřením a před dodáním druhého stroje (Aircraft 4002) v polovině roku 1998 stačil absolvovat zhruba 50 letů. Začátek sériové výroby F-22 je plánován na rok 2002, kdy Raptory začnou nahrazovat letouny F-15 Eagle. Kombinace technologií stealth, integrované avioniky, manévrovatelnosti a letu supercruise (let nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování) dává pilotovi F-22 schopnost "first-look, first-shot, first-kill" (první vidět, první vystřelit, první zabít) letadlo potenciálního protivníka. F-22 je koncipován ne pro získání vzdušné převahy, ale pro získání a udržení naprosté vzdušné dominance.
V pondělí 22. prosince 2004 poprvé letoun havaroval v Nevadské poušti při zkušebním letu. Pilot se katapultoval a přistál nezraněn, nicméně stroj v nyní uváděné ceně 133,3 milionů dolarů byl zničen.





Northorp B-2 Spirit

4. prosince 2008 v 9:08 | Grapik |  Moderní bomb.
B-2 Spirit je americký víceúčelový strategický bombardér, využívající technologii stealth, díky které může snadno pronikat i nad velmi dobře střežená území. Konstrukce je převážně z uhlíkových kompozitů a je velmi náročná na údržbu. Letoun se ale díky ní omezuje na minimum množství vyzářených či odražených zvukových, infračervených, optických i radarových signálů, tím pádem je téměř neviditelný.
Spirit byl navržen jako budoucí náhrada za bombardéry B-1 Lancer. Během osmdesátých let stál jeho tajný vývoj 23 miliard dolarů. První prototyp B-2 vzlétl roku 1989 a v prosinci 1993 byl vyroben první sériový stroj. Původně bylo objednáno 135 ks, později byla objednávka snížena na 75 ks a nakonec bylo vyrobeno 21 ks. Spirit je tak nejdražší letoun v historii. Operačně byl poprvé nasazen v roce 1999 v Kosovu, kdy stroje letěly ze středu USA bez mezipřistání, jen s několika tankováními za letu, k cíli i zpět. Se stroji B-1 Lancer a B-52 Stratofortess tvoří hlavní sílu Amerického letectva. Na světě je už ale jenom 20 kusů. Spirit of Kansas se sériovým číslem AV-12 se zřítil krátce po vzletu z Andersen AFB na ostrově Guam.

Technické údaje:

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 52,12 m
  • Délka: 20,9 m
  • Výška: 5,1 m
  • Nosná plocha: 460 m²
  • Plošné zatížení: 329 kg/m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 71 700 kg
  • Vzletová hmotnost: 152 634 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 170 550 kg
  • Pohonné jednotky: 4× dvouproudový motor
    General Electric F118-GE-100, každý o tahu 77 kN

Výkony:


  • Maximální rychlost: Mach 0,85 (915 km/h)
  • Dostup: 15 000 m
  • Dolet: 12 000 km
  • Tah/Hmotnost: 0,205



Soubor:USAF B-2 Spirit.jpg




Stuka Ju 87

2. prosince 2008 v 13:39 | Grapik |  Německá
Německo, již delší dobu osloveno výkony střemhlavých bombardéru, zadalo několika leteckým firmám specifikace k vývoji nového střemhlavého bombardéru, jenž by nahradil doposud používaný Hs 123. Dnes již víme že soutěž, díky svému prozíravému chování, vyhrála firma Junkers s prototypem Ju 87. První prototyp vzlétl roku 1935, byl to robustní dolnoplošník s křídly lomenými do W. Podvozek byl pevný a letoun byl pně potažen duralem.
V přídi byl ještě uložen britský motor s dvoulistovou dřevěnou vrtulí. Letoun byl zkoušen zkušenými testovacími piloty. I vývoj tohoto letounu se neobešel bez nehody. Při jednom ze zkušebních letů se utrhla jedna ze zdvojených ocasních ploch. Následkem této nehody byla zadní část přepracována a nahrazené jednou směrovkou z větší plochou. Letoun byl také později nahrazen německým motorem Jumo 210Aa.
Ju 87 byl zkoušen a porovnáván s jinými typy a vyšel z něj vítězně. Poslední prototyp byl již předobrazen zamýšlené sériové verze A. byli provedeny menší úpravy, jenž se týkaly zvětšení rozchodu podvozku, přepracování zadní části kabiny a montáž zbraní. Vrtule byla již třílistá a pumu o hmotnosti až 500kg vynášela mimo okruh vrtule vidlice instalována pod trupem. Letoun byl samozřejmě vybaven zaměřovačem pro střemhlavý let, horkou novinkou byl systém umožňující automatické vybírání střemhlavého letu.
Začátkem roku 1937 začala firma Junkers produkovat první letouny. Během války ve Španělsku Němci testovali Stuky v reálných bojových podmínkách a zde si vedli lépe než příkladně. V průběhu roku 1937 se připravovala nová verze s označením B-1, měla zabudovaný nový motor s výkonem 1200 koní a podstatně upravený drak. Mohla nést pumovou výzbroj pod křídly. Ve verzi B pak pokračovalo několik subvariant. Přibylo pancéřování, úprava pro službu na sněhu s lyžinami místo kolového podvozku, verze Trop pro Africké bojiště atd.Za zmínku stojí také verze C, jenž byla určena pro službu na letadlové lodi Graf Zeppelin. Verze Ju 87R měla zabudovány zvětšené palivové nádrže a byla určena pro útoky na hladinové cíle.
Další podstatné změny na Ju 87 byly prováděny až v roce 1940. Byl integrován nový motor Jumo 211J o startovním výkonu až 1400 koní. Změn doznal rovněž překryt kabiny, jenž byl zeštíhlen a zakončen malou věžičkou vybavenou dvojkulometem MG 81Z. Zvětšilo se také pancéřování kabiny. Palivová zásoba byla zvětšena a dosahovala úrovně Ju 87R. Tato verze nesla označení Ju 87D. U této verze mohlo být použito velké množství svrhované výzbroje. Letoun mohl nést na svém hlavním trupovém závěsníku pumu do hmotnosti 1400 kg. Pod křídly mohly být neseny pumy až o hmotnosti 500 kg. Stuky létaly rovněž s kulometnými pouzdry, přičemž kulomety byli zaměřeny šikmo dolů. Použity byli rovněž podvěsy s dvěma 20 mm kanony.
Verze D-5 byla použita mimo jiné i vojsky Maďarů a Rumunů. U této verze byli křídelní kulomety ráže 7,9 mm zaměněny za 20 mm kanony se zásobou 500 nábojů na zbraň. Přibylo pancéřování a pilot mel možnost v případě nouze odhodit podvozek. S příchodem roku 1943 Němci ztráceli iniciativu jak při pozemních akcích tak i ve vzduchu. Stuky tak se svou malou rychlostí a slabou defenzivní výzbrojí přecházely na noční akce. K tomuto účelu byli upraveny D-3 na verzi D-7 s tlumiči plamenů.
V konečné fázi války, kdy tanky Rudé armády nabývaly na kvalitě a co bylo horší i na počtu, přibyla potřeba letounů specializovaných na boj proti tanků. Stuka se svými 20 mm kanóny nedokázala probít pancéřování a tak probíhaly pokusy s instalací kanónu ráže 37 mm. Úspěšné vyřešení problému se uplatnilo do verze Ju 87G. Kanóny z křídel byli demontovány. Letoun nemohl nést pumové závěsy pod křídly a místo nich tak přibyli dva 37 mm kanóny se zásobou 12 nábojů na zbraň. Koncem roku 1944 začalo stahování Stuk z fronty a na jejich místo nastoupily bitevní Fw 190.




Nový web

2. prosince 2008 v 13:25 | Grapik, Kryštof
Ahoj, už dlouho jsme sem nic nedali, protože děláme nový profesionální web. Bude tam daleko víc článků a rubrik. Nový web bude otevřen přesně 1.1.09. yatím na něm pině pracujeme. Adresu vám oynámíme 1.1.09. Ahoj, Grapik, Kryštof